Luke 22

Lisez ce chapitre avec intention

Demander à l’IA à propos de ce chapitre

Luc 22 rassemble repas d’alliance, trahison, fausse assurance, Gethsémané et arrestation en une nuit où le Fils se livre pleinement à la volonté du Père.

Ouvrir le commentaire du chapitre

Luc 22 est une nuit où symboles sacrés, loyauté humaine et obéissance du Fils sont exposés ensemble. La table de la Pâque en Luc 22:19-20 ouvre la réalité de la nouvelle alliance, mais sur cette même table résonnent déjà les pas de la trahison et de l’orgueil des disciples. En Luc 22:31-34 Pierre est averti non d’une petite faiblesse, mais parce que la confiance en soi ne tient pas lorsque Satan secoue. Puis vient Gethsémané. En Luc 22:39-42 Jésus n’apparaît pas froid devant la souffrance, mais dans une agonie sainte sous le poids de la coupe. C’est précisément là que son obéissance resplendit. Le chapitre ne se termine pas dans une piété paisible, mais dans le baiser, les épées, la fuite et le reniement. Luc 22 importe parce qu’il demande si tu veux encore parler du salut et du discipulat sans combat, sans brisement et sans abandon total à la volonté du Père.

How the chapter unfolds

Le chapitre va de la table de la Pâque à l’avertissement donné à Pierre, puis au jardin, à la trahison et au reniement.

Why this chapter matters

Il importe parce qu’il concentre l’obéissance du Christ, la faiblesse des disciples et la gravité de la rédemption dans une seule nuit.

Interpretive tension to watch

Il ne faut pas le découper en scènes dévotionnelles isolées. Table, lutte, trahison et prière appartiennent ici ensemble.

Questions pour ce chapitre

  • Pourquoi Luc 22 place-t-il l’obéissance de Jésus au milieu de la confusion et de la faiblesse de ses disciples?
  • Comment l’avertissement à Pierre démasque-t-il la différence entre une confession bruyante et une fidélité réelle?
  • Que révèle Gethsémané sur une rédemption obtenue par une obéissance souffrante plutôt que par une force distante?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60 I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62 I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

Transformez la lecture en véritable étude

Inscrivez-vous pour sauvegarder des versets, prendre des notes et étudier avec des outils IA.

Notes de Bible d'étude pour ce chapitre Notes verset par verset et commentaire direct ancré dans ce chapitre.
Bible d'étude

Notes verset par verset

Versets 22:31-34 Standard

L’intercession de Jésus expose la fausse assurance avant la chute

Ouvrir

Luc 22 montre que Pierre parle avec plus d’assurance que son cœur n’en porte réellement. Jésus annonce l’assaut, démasque la confiance en soi et parle déjà de restauration future.

Passages clés
Versets 22:39-46 Deep

Gethsémané détruit toute idée bon marché de l’obéissance

Ouvrir

Dans le jardin, l’obéissance du Fils n’apparaît ni légère ni distante. Jésus souffre réellement et demeure soumis au Père. Luc 22 montre que la rédemption vient par une obéissance douloureuse et parfaite, non par un héroïsme sans agonie.

⚔️ Confrontation

Celui qui parle du discipulat sans sentir le poids de Gethsémané n’a pas encore compris l’obéissance biblique.

Contexte et éclairages linguistiques Détails de la langue originale, contexte culturel, et pourquoi ils changent la lecture de ce chapitre.
Profondeur

Éclairages de la langue originale

Luke 22:42 · Greek Aller au texte

plēn (plen)

Littéral: cependant / pourtant

Ce petit mot marque le tournant entre une vraie angoisse et une obéissance parfaite.

Il montre que l’obéissance de Jésus n’est pas l’absence de lutte, mais une soumission sainte au cœur même de la lutte.

Passages clés
Contexte

Contexte culturel

Luke 22 · Nuit de Pâque, repas d’alliance et pression romaine Aller au texte

Luc 22 se déroule pendant la nuit de la Pâque, sous tension politique et parmi des disciples qui cherchent encore la grandeur. Le repas, la trahison et le jardin portent ensemble histoire d’alliance, menace impériale et aveuglement spirituel.

Les lecteurs modernes séparent vite les scènes et n’entendent pas combien repas, trahison, agonie et jugement appartiennent ensemble.

Cela fait lire Luc 22 comme un chapitre où le plan de Dieu avance au milieu de la rupture, de la tentation et d’une violence imminente.

Passages clés
Choisissez votre prochaine étape après ce chapitre Continuez la lecture, choisissez un plan, ou continuez l'étude avec l'AI.
Suivre les thèmes que ce chapitre ouvre Centres thématiques connexes pour les questions plus larges que ce chapitre peut avoir ouvertes.