Luke 22

Study commentary

Ask AI

Luke 22 gathers betrayal, covenant meal, satanic assault, prayerful agony, and Peter’s collapse into one chapter so the reader cannot speak lightly about the cost of redemption.

Read more

Luke 22 is not a chapter for sentimental Christianity. It forces the reader to watch holy love move straight through betrayal, weakness, and suffering without turning aside. In Luke 22:14-20 Jesus speaks of the new covenant in his blood even while treachery is already present at the table. Then the chapter refuses to let disciples imagine strength too easily. Satan has desired to sift Peter in Luke 22:31-34, and bold words will not be enough. By Luke 22:39-46 the weight falls on Gethsemane, where Jesus prays with blood-like sweat and yet refuses every path except the Father’s will. After that the chapter becomes a mirror for false confidence. Peter follows, then denies, and in Luke 22:61 the Lord’s look breaks him. Luke 22 matters because it asks whether you still imagine redemption as a clean idea, or whether you are willing to see that the kingdom comes through the obedience of Christ in the very place where human faithfulness collapses.

Key passages

Luke 22:14-20 Luke 22:31-34 Luke 22:39-46 Luke 22:54-62

How the chapter unfolds

The chapter moves from conspiracy and Passover to the supper, warnings to the disciples, Gethsemane, arrest, denial, and Jesus before the council.

Why this chapter matters

It matters because it brings the kingdom, the cross, and the weakness of disciples into direct collision under the obedience of Christ.

Interpretive tension to watch

Do not treat Luke 22 as a sequence of famous scenes detached from one another. The chapter is a tightening vice: false loyalty, real temptation, and obedient suffering are all being exposed together.

Questions for this chapter

  • Why does Luke 22 place covenant language, satanic attack, and Peter’s denial inside the same tightening chapter?
  • How does Jesus’ prayer in Gethsemane expose the costliness of obedience without suggesting any rebellion in him?
  • What does Peter’s collapse reveal about confidence that has not yet learned to watch and pray?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

Add to Notes
1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc. 2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu. 3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti. 4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil. 5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek. 8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými? 12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl. 16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem. 22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší. 25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící. 27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne. 35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč. 37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou. 38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ? 49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej. 52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi? 53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti. 54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest. 60 I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 62 I vyšed ven Petr, plakal hořce. 63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své, 67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte. 69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem. 71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

Turn reading into real study

Sign up to bookmark verses, take notes, and study with AI-powered tools.

Sign Up Log In
Study Bible notes for this chapter Verse-by-verse notes and direct commentary anchored in this chapter.
Study Bible

Verse-by-verse notes

Verses 22:14-20 Verses 22:39-62
Verses 22:14-20 Standard

The covenant meal is spoken into betrayal, not after danger has passed

Open
Jump to text

Jesus names the new covenant while treachery is already moving. Redemption is therefore framed as holy faithfulness entering corruption, not as a ceremony protected from it.

Key passages
Jeremiah 31:31-34 1 Corinthians 11:23-26
Add to Notes Ask AI from this note
Verses 22:39-62 Deep

Gethsemane and Peter’s denial expose obedient Christ and collapsing disciple side by side

Open
Jump to text

Jesus prays through agony without rebellion while Peter falls through pressure despite loud promises. The contrast is painful on purpose, so grace will be seen as resting on Christ’s faithfulness rather than ours.

Key passages
Hebrews 5:7-9 Luke 22:31-34
Add to Notes Ask AI from this note
Background and language insights Original-language details, cultural background, and why they change the reading of this chapter.
Depth

Original-language insights

Luke 22:42 · Greek Jump to text

plēn (plen)

Literal: nevertheless / yet

The word marks holy submission cutting through agony. Jesus names the cup and then yields without rebellion.

It protects Gethsemane from being read as hesitation without obedience.

Key passages
Luke 22:42
Background

Cultural context

Luke 22 · Passover-night, covenant-meal, and arrest world Jump to text

Luke 22 unfolds in the charged setting of Passover, where covenant memory, messianic expectation, betrayal, and Roman danger all converge in one night.

Modern readers often split the supper, Gethsemane, and Peter’s denial into separate scenes and lose the suffocating pressure uniting them.

It makes Luke 22 feel like a tightening covenant crisis rather than a string of familiar episodes.

Key passages
Luke 22
Choose your next step after this chapter Keep reading, choose a plan, or keep studying with AI.
Read the next chapter Luke 23 in Bible Kralická.

Reading Plans

Choose a plan if you want to turn this chapter into a repeatable habit.

Ask AI

Continue with AI study if the text raises questions or presses deeper than one reading.
Follow the themes this chapter opens Related topic hubs for the larger questions this chapter may have opened.
Browse all topics

Bible passages about faith

A curated study hub for readers searching for faith, trust, assurance, and living dependence on God.

Bible passages about prayer

A curated Bible hub for readers searching for prayer, dependence, boldness before God, and persevering intercession.

Bible passages about identity

A curated Bible hub for readers searching for identity, belonging, adoption, purpose, and new life in Christ.

Bible passages about salvation

A curated Bible hub for readers searching for salvation, grace, new birth, rescue from sin, and life in Christ.