Acts 17

Lee este capítulo con intención

Pregunta a la IA sobre este capítulo

Hechos 17 muestra el evangelio confrontando tanto el razonamiento religioso como la filosofía pagana sin halagar a ninguno de los dos.

Abrir comentario del capítulo

Hechos 17 no es un capítulo sobre cómo mantenerse respetable ante cualquier audiencia. Muestra al evangelio negándose a halagar tanto la familiaridad religiosa como la sofisticación pagana. En Hechos 17:2-3 Pablo razona desde las Escrituras que el Cristo debía padecer y resucitar. Luego, en Berea, los oyentes son elogiados no por apertura pasiva, sino por examinar todo a la luz de la Escritura. Pero el capítulo avanza todavía más en Atenas. Pablo no felicita a la ciudad por su espiritualidad. Expone ignorancia en medio de abundancia religiosa. El Dios vivo hizo el mundo, no habita en templos hechos por manos y ahora manda a todos los hombres en todo lugar que se arrepientan. ¿Por qué? Porque la resurrección del Juez designado en Hechos 17:30-31 ha puesto fin a la neutralidad. Hechos 17 importa porque pregunta si todavía piensas el evangelio como una opción más en el mercado de ideas o si reconoces que el Cristo resucitado reclama a toda cultura, toda cosmovisión y todo oyente.

How the chapter unfolds

El capítulo pasa del debate en la sinagoga en Tesalónica y Berea al discurso de Pablo en el Areópago y al llamado al arrepentimiento ante el Dios vivo.

Why this chapter matters

Importa porque presenta el evangelio como intelectualmente serio, culturalmente confrontador y arraigado en la resurrección.

Interpretive tension to watch

No debe reducirse a técnica apologética. Su peso está en la reclamación pública del Dios vivo sobre toda persona.

Preguntas para este capítulo

  • ¿Cómo muestra Hechos 17 la confrontación del evangelio con la ignorancia bíblica y el orgullo pagano a la vez?
  • ¿Por qué Pablo avanza de creación y providencia a arrepentimiento y resurrección?
  • ¿Qué revela el capítulo sobre el testimonio público en culturas llenas de reclamos espirituales rivales?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

1 A prošedše město Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla Židovská škola. 2 Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z Písem, 3 Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám. 4 I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemálo. 5 Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdě nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a zlé lidi, shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid. 6 A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli, 7 Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, jménem Ježíše. 8 A tak zbouřili obec i starší města, kteříž od nich to slyšeli. 9 Ale oni přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je. 10 Bratří pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteřížto přišedše tam, vešli do školy Židovské. 11 A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly, jakž kázal Pavel. 12 A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo. 13 A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy. 14 Ale hned bratří vypustili Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus zůstali tu. 15 Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase. 16 A když Pavel čekal jich v Aténách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě. 17 I rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili. 18 Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. 19 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a řekli jemu: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ? 20 Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo. 21 (Aténští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.) 22 Tedy Pavel, stoje uprostřed Areopágu, řekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. 23 Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám. 24 Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných, 25 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. 26 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, 27 Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. 28 Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme. 29 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. 30 Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, 31 Protože uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých. 32 Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom po druhé. 33 A tak Pavel vyšel z prostředku jejich. 34 Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.

Convierte la lectura en estudio real

Regístrate para guardar versículos, tomar notas y estudiar con herramientas de IA.

Notas de Biblia de estudio para este capítulo Notas versículo por versículo y comentario directo anclado en este capítulo.
Biblia de estudio

Notas versículo por versículo

Versículos 17:2-4 Standard

The gospel reasons from Scripture before it confronts culture

Abrir

Acts 17 begins with Paul opening and proving from the Scriptures that the Christ had to suffer and rise. Christian witness is not theatrical certainty floating above the text. It is public proclamation grounded in revelation.

Pasajes clave
Versículos 17:22-31 Deep

Creation apologetics becomes a summons to repent before the risen Judge

Abrir

Paul does not stop at common ground. He moves from the God who made all things to the command that all people everywhere must repent because the risen man appointed by God will judge the world.

💥 Truth

The resurrection is not offered as one inspiring option among many. It is God’s public end of neutrality.

Pasajes clave
Trasfondo y perspectivas del idioma Detalles del idioma original, trasfondo cultural y por qué cambian la lectura de este capítulo.
Profundidad

Perspectivas del idioma original

Acts 17:31 · Greek Saltar al texto

pistin paraschon (pistin paraschon)

Textual: having furnished assurance

Paul presents the resurrection as God’s public assurance to the world, not as a private spiritual impression.

It makes the sermon’s ending land as a summons grounded in history, not merely in philosophical argument.

Pasajes clave
Trasfondo

Contexto cultural

Acts 17 · Synagogue debate and pagan philosophy world Saltar al texto

Acts 17 moves between Scripture-shaped synagogue reasoning and the intellectually prestigious setting of Athens, where many gods and ideas compete for allegiance.

Modern readers may hear the Areopagus speech as neutral dialogue and miss how confrontational it is toward idolatry, ignorance, and false autonomy.

It makes Paul’s sermon sound like public lordship-claim rather than polite intellectual exchange.

Pasajes clave
Elige tu próximo paso después de este capítulo Sigue leyendo, elige un plan o continúa estudiando con AI.
Sigue los temas que este capítulo abre Centros de temas relacionados para las preguntas más amplias que este capítulo puede haber abierto.