Acts 17

Читайте цей розділ з наміром

Запитати ШІ про цей розділ

Acts 17 shows the gospel confronting both religious reasoning and pagan philosophy, refusing to flatter either one.

Відкрити коментар до розділу

Acts 17 is not a chapter about finding clever ways to stay respectable before every audience. It shows the gospel refusing to flatter either religious familiarity or pagan sophistication. In Acts 17:2-3, Paul reasons from the Scriptures that the Christ had to suffer and rise. Then in Berea the hearers are commended not for passive openness but for testing what they hear against the Scriptures in Acts 17:11. But the chapter goes further in Athens. In Acts 17:22-23 and following, Paul does not congratulate the city’s spirituality. He exposes ignorance in the middle of religious abundance. The living God made the world, does not dwell in temples made with hands, and now commands all people everywhere to repent. Why? Because in Acts 17:30-31, the resurrection of the appointed Judge has made neutrality impossible. Acts 17 matters because it asks whether you still think the gospel is one more option in the marketplace of ideas, or whether you understand that the risen Christ lays claim on every culture, every worldview, and every hearer.

How the chapter unfolds

The chapter moves from synagogue argument in Thessalonica and Berea into Paul’s address at the Areopagus in Athens and the call to repentance before the living God.

Why this chapter matters

It matters because it displays the gospel as intellectually serious, culturally confrontational, and rooted in the resurrection.

Interpretive tension to watch

The chapter should not be reduced to apologetic technique. Its burden is the public claim of the living God over all people everywhere.

Запитання до цього розділу

  • How does Acts 17 show the gospel confronting both biblical ignorance and pagan intellectual pride?
  • Why does Paul move from creation and providence to repentance and resurrection instead of staying at shared philosophical ground?
  • What does the chapter reveal about public witness in cultures full of competing spiritual claims?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

1 A prošedše město Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla Židovská škola. 2 Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z Písem, 3 Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám. 4 I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemálo. 5 Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdě nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a zlé lidi, shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid. 6 A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli, 7 Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, jménem Ježíše. 8 A tak zbouřili obec i starší města, kteříž od nich to slyšeli. 9 Ale oni přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je. 10 Bratří pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteřížto přišedše tam, vešli do školy Židovské. 11 A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly, jakž kázal Pavel. 12 A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo. 13 A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy. 14 Ale hned bratří vypustili Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus zůstali tu. 15 Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase. 16 A když Pavel čekal jich v Aténách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě. 17 I rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili. 18 Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. 19 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a řekli jemu: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ? 20 Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo. 21 (Aténští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.) 22 Tedy Pavel, stoje uprostřed Areopágu, řekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. 23 Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám. 24 Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných, 25 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. 26 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, 27 Aby hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. 28 Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme. 29 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. 30 Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, 31 Protože uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých. 32 Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom po druhé. 33 A tak Pavel vyšel z prostředku jejich. 34 Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.

Перетворіть читання на справжнє вивчення

Зареєструйтеся, щоб зберігати вірші, робити нотатки та вивчати за допомогою ШІ.

Нотатки Біблії для вивчення до цього розділу Нотатки по віршах та прямий коментар, закріплені за цим розділом.
Біблія для вивчення

Нотатки по віршах

Вірші 17:2-4 Standard

The gospel reasons from Scripture before it confronts culture

Відкрити

Acts 17 begins with Paul opening and proving from the Scriptures that the Christ had to suffer and rise. Christian witness is not theatrical certainty floating above the text. It is public proclamation grounded in revelation.

Ключові місця
Вірші 17:22-31 Deep

Creation apologetics becomes a summons to repent before the risen Judge

Відкрити

Paul does not stop at common ground. He moves from the God who made all things to the command that all people everywhere must repent because the risen man appointed by God will judge the world.

💥 Truth

The resurrection is not offered as one inspiring option among many. It is God’s public end of neutrality.

Ключові місця
Контекст та мовні особливості Деталі оригінальної мови, культурний контекст та чому вони змінюють розуміння цього розділу.
Глибина

Особливості оригінальної мови

Acts 17:31 · Greek Перейти до тексту

pistin paraschon (pistin paraschon)

Літературний: having furnished assurance

Paul presents the resurrection as God’s public assurance to the world, not as a private spiritual impression.

It makes the sermon’s ending land as a summons grounded in history, not merely in philosophical argument.

Ключові місця
Контекст

Культурний контекст

Acts 17 · Synagogue debate and pagan philosophy world Перейти до тексту

Acts 17 moves between Scripture-shaped synagogue reasoning and the intellectually prestigious setting of Athens, where many gods and ideas compete for allegiance.

Modern readers may hear the Areopagus speech as neutral dialogue and miss how confrontational it is toward idolatry, ignorance, and false autonomy.

It makes Paul’s sermon sound like public lordship-claim rather than polite intellectual exchange.

Ключові місця
Оберіть наступний крок після цього розділу Продовжуйте читати, оберіть план або продовжуйте вивчення з AI.
Слідуйте темами, які відкриває цей розділ Пов'язані тематичні центри для більших запитань, які міг відкрити цей розділ.