Jeremiah 31

Bu bölümü niyetle oku

Bu bölüm hakkında AI'ye sor

Jeremiah 31 speaks into ruin with astonishing covenant hope. The same people who broke the covenant are promised a day when God will write his law within them.

Bölüm yorumunu aç

Jeremiah 31 is spoken into the wreckage of covenant unfaithfulness, and that is why its promises feel so astonishing. The chapter does not arise from a people on the edge of reform. It speaks to those whose rebellion has already made judgment unavoidable. Yet in Jeremiah 31:3, the Lord still declares an everlasting love, and throughout the chapter he gathers language of return, rebuilding, planting, and joy. This is not sentimental optimism. It is covenant mercy refusing to let ruin have the last word. Still, the chapter does not bypass grief. In Jeremiah 31:15-17, Rachel weeps for her children, and sorrow is allowed its full weight. Hope enters not by denying the tears, but by speaking beyond them. Then Jeremiah 31:31-34 reaches one of the great promises of Scripture: a new covenant in which the law is written on the heart, sin is forgiven, and God is known from within rather than merely approached through external structure. Jeremiah 31 matters because it exposes how deep the human problem really is. If the law must be written within, then outward command was never enough to cure the heart. The chapter asks whether you still imagine that religious memory and visible structure can sustain obedience, or whether you understand that only God’s inward covenant work can create true faithfulness.

How the chapter unfolds

The chapter moves through restoration promises, weeping and return, and the announcement of the new covenant.

Why this chapter matters

It matters because it shows that God’s answer to covenant failure is deeper than external reform. He addresses the heart itself.

Interpretive tension to watch

The chapter confronts the assumption that renewed obedience can be sustained by external command alone.

Bu bölüm için sorular

  • Why does Jeremiah 31 speak hope into judgment without minimizing the reality of covenant failure?
  • What does the promise of the new covenant reveal about the inadequacy of merely external religion?
  • How do sorrow and future restoration belong together in this chapter without canceling each other out?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

1 Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem. 2 Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi. 3 Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství. 4 Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících. 5 Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti. 6 Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému. 7 Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského. 8 Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí. 9 Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého. 11 Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj. 12 I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více. 13 Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich. 14 Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin. 15 Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není. 16 Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské. 17 Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje. 18 V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj. 19 Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého. 20 Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin. 21 Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto. 22 Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže. 23 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti. 24 Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem. 25 Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím. 26 V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný. 27 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad. 28 I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin. 29 Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají, 30 Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho. 31 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou. 32 Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin. 33 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. 34 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více. 35 Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů: 36 Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny. 37 Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, dí Hospodin. 38 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu. 39 A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou. 40 A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky.

Okumayı gerçek bir çalışmaya dönüştür

Ayet kaydetmek, not almak ve YZ destekli araçlarla çalışmak için kayıt ol.

Bu bölüm için Çalışma İncili notları Bu bölümde bağlanmış ayet ayet notlar ve doğrudan yorum.
Çalışma İncili

Ayet ayet notlar

Ayetler 31:15-20 Standard

God does not heal covenant ruin by denying grief

Rachel’s tears are not brushed aside as weak emotion. Jeremiah lets grief stand in full weight before promise is spoken over it. The chapter shows that covenant hope does not bypass sorrow. It answers sorrow from beyond itself.

Anahtar bölümler
Ayetler 31:31-34 Deep

The new covenant is needed because external law could never cure the heart

Jeremiah does not announce a slight religious refresh. He announces covenant transformation. The law will be written within, sins will be remembered no more, and God will be known from the inside out. The chapter exposes how deep the human problem is by showing how deep the divine remedy must go.

💥 Truth

If the law must be written within, then external religion was never enough to keep the heart faithful.

Anahtar bölümler
Arka plan ve dil öngörüleri Orijinal dil detayları, kültürel arka plan ve bunların bu bölümün okunuşunu neden değiştirdiği.
Derinlik

Orijinal dil öngörüleri

Jeremiah 31:33 · Hebrew Metne geç

berit chadashah (berit chadashah)

Kelimesi kelimesine: new covenant

Jeremiah names not merely renewed enthusiasm but covenantal newness. The relationship structure itself is being reconstituted by God.

It makes the passage sound less like revival language and more like a decisive redemptive-historical turning point.

Anahtar bölümler
Arka plan

Kültürel bağlam

Jeremiah 31 · Exile and restoration promise world Metne geç

Jeremiah speaks into covenant collapse, exile pressure, and national grief, where restoration promises would sound almost impossible.

Modern readers may hear private encouragement where the chapter is answering public covenant disaster.

It helps the new-covenant promise sound as radical restoration in the aftermath of real ruin.

Anahtar bölümler
Bu bölümden sonraki adımınızı seçin Okumaya devam et, bir plan seç veya AI ile çalışmaya devam et.
Bu bölümün açtığı temaları takip et Bu bölümün açmış olabileceği daha büyük sorular için ilgili konu merkezleri.