Jeremiah 29

Leggi questo capitolo con intenzione

Chiedi all’IA di questo capitolo

Jeremiah 29 is a letter from the prophet in Jerusalem to the Jews already deported to Babylon. Against prophets promising a quick return, Jeremiah tells the exiles to build houses, plant gardens, marry, raise families, and seek the welfare of the city that holds them captive, because the exile will last seventy years. Then comes the verse the world knows, "I know the plans I have for you," followed by the promise that those who seek God with all their heart will find him and be brought home. The rest of the letter pronounces judgment on the false prophets in Babylon and on Shemaiah, who wrote back demanding that Jeremiah be put in stocks.

Apri commento del capitolo

Jeremiah 29 is a letter, and it is worth reading as one. The prophet in Jerusalem writes to the elders, priests, prophets, and people already carried off to Babylon, people who had lost everything and were being told by popular preachers that they would be home in two years. Jeremiah tells them the truth. Build houses and live in them. Plant gardens and eat what they produce. Marry, have children, see your children married. Seek the welfare of Babylon, and pray for it, because your welfare is tied to its welfare. The exile will last seventy years. Only then does the letter reach the verse printed on a million cards: I know the plans I have for you, plans for your welfare and not for harm, to give you a future and a hope. In its place, the verse is not a promise of a short exile but a promise inside a long one, and it is followed by the letter's real invitation: you will call on me and I will listen, you will seek me and find me when you search with all your heart. The rest of the chapter shows what the letter cost. Prophets in Babylon who preached lies would be executed; a man named Shemaiah wrote back to Jerusalem demanding that Jeremiah be put in stocks for saying the exile would be long, and Jeremiah's reply is the last word of the chapter. The comfortable message was the false one. The hard message was the one with the future in it.

Historical and literary context

The letter follows the deportation of 597 BC, when King Jeconiah, the queen mother, officials, and craftsmen were carried to Babylon. A decade of Judah's existence remained before the final destruction in 586. Prophets on both sides of the exile were promising that Babylon's power would soon break; chapter 28 records Hananiah announcing a return within two years. Jeremiah's letter, carried by royal envoys, contradicts them with a timeline of seventy years and a theology of exile as God's own doing, to be lived in rather than escaped.

How the chapter unfolds

Verses 1 to 3 describe the letter, its recipients, and its carriers. Verses 4 to 9 give the instructions: settle, build, plant, marry, multiply, seek the city's welfare, and ignore the prophets and diviners. Verses 10 to 14 give the promise: after seventy years God will restore them, he knows his plans for their welfare, and they will seek and find him. Verses 15 to 19 warn that those left in Jerusalem, whom the exiles might envy, face sword, famine, and plague. Verses 20 to 23 condemn the prophets Ahab and Zedekiah for lies and adultery. Verses 24 to 32 record Shemaiah's letter demanding Jeremiah's punishment and God's sentence on Shemaiah.

Why this chapter matters

Jeremiah 29 gave the people of God a way to live faithfully in a place they did not choose, which is why it has been read by every displaced and minority community since. "Seek the prosperity of the city" became a charter for engagement with the surrounding culture rather than withdrawal from it. Verse 11 is one of the most quoted verses in the Bible, and its context, seventy years of exile, is what gives it its weight: it is a promise spoken into a hard season, not a promise that the season will be short. Verse 13, "You will seek Me and find Me when you search for Me with all your heart," is the letter's spiritual center.

Interpretive tension to watch

Verse 11 is addressed to a community in the plural and promises restoration to their grandchildren's generation. Applying it to individuals today requires care: the character of God it reveals carries over, the specific promise of return does not. The chapter also raises the question of how to tell true prophets from false ones when both speak in God's name; Jeremiah's answer is that the true word is the one that came to pass, and that the comfortable word is not always the true one.

Domande per questo capitolo

  • The exiles are told to pray for the city that captured them. What would it mean to seek the welfare of a place you did not choose and cannot leave?
  • Verse 11 is usually quoted alone. How does reading verses 4 to 14 together change what it promises?
  • Shemaiah wanted Jeremiah punished for saying the exile would be long. Why is a hard true word harder to accept than a comforting false one?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

1 Tato jsou slova listu, kterýž poslal Jeremiáš prorok z Jeruzaléma k ostatku starších zajatých a k kněžím i k prorokům i ke všemu lidu, kterýž přestěhoval Nabuchodonozor z Jeruzaléma do Babylona, 2 Když vyšel Jekoniáš král a královna, i komorníci, knížata Judská i Jeruzalémská, tolikéž tesaři i kováři z Jeruzaléma, 3 Po Elasovi synu Safanovu, a Gemariášovi synu Helkiášovu, (kteréž byl poslal Sedechiáš král Judský k králi Babylonskému do Babylona), řka: 4 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, všechněm zajatým, kteréž jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylona: 5 Stavějte domy, a osazujte se, štěpujte také štěpnice, a jezte ovoce jejich. 6 Pojímejte ženy, a ploďte syny i dcery, dávejte také synům svým ženy, dcery též své dávejte za muže, ať rodí syny a dcery; množte se tam, a nebeřte umenšení. 7 A hledejte pokoje města toho, do kteréhož jsem zastěhoval vás, a modlívejte se za ně Hospodinu; nebo v pokoji jeho budete míti pokoj. 8 Takto zajisté praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Nechť vás nesvodí proroci vaši, kteříž jsou mezi vámi, ani hadači vaši, a nespravujte se sny svými, jichž vy příčinou jste, aby je mívali. 9 Nebo vám oni lživě prorokují ve jménu mém; neposlalť jsem jich, dí Hospodin. 10 Takto zajisté praví Hospodin: Že jakž se jen vyplní Babylonu sedmdesáte let, navštívím vás, a potvrdím vám slova svého výborného o navrácení vás na místo toto. 11 Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý. 12 Když mne vzývati budete, a půjdete, a modliti se mně budete, tedy vyslyším vás. 13 A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým. 14 Dám se zajisté nalezti vám, dí Hospodin, a přivedu zase zajaté vaše, a shromáždím vás ze všech národů i ze všech míst, kamžkoli jsem zahnal vás, dí Hospodin, a uvedu vás zase na místo toto, odkudž jsem vás zastěhoval, 15 Když řeknete: Vzbuzovalť nám Hospodin proroky v Babyloně. 16 Nebo takto praví Hospodin o králi sedícím na stolici Davidově, a o všem lidu obývajícím v městě tomto, bratřích vašich, kteříž nevyšli s vámi v tom zajetí, 17 Takto dí Hospodin zástupů: Aj, já pošli na ně meč, hlad a mor, a naložím s nimi jako s fíky trpkými, kterýchž nelze jísti pro trpkost. 18 Nebo stihati je budu mečem, hladem i morem, a vydám je ku posmýkání po všech královstvích země, k proklínání, a k užasnutí, anobrž na odivu, a k utrhání mezi všemi národy, tam kdež je vypudím, 19 Proto že neposlouchají slov mých, dí Hospodin, když posílám k nim služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, a neposlouchali jste, dí Hospodin. 20 Protož slyštež vy slovo Hospodinovo, všickni zajatí, kteréž jsem vyslal z Jeruzaléma do Babylona. 21 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, o Achabovi synu Kolaiášovu, a o Sedechiášovi synu Maaseiášovu, kteříž prorokují vám ve jménu mém lež: Aj, já vydám je v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, aby je zbil před očima vašima. 22 I bude vzato na nich klnutí mezi všecky zajaté Judské, kteříž jsou v Babyloně, aby říkali: Nechť nakládá Hospodin s tebou, jako s Sedechiášem a jako s Echabem, kteréž upekl král Babylonský na ohni, 23 Proto že páchali nešlechetnost v Izraeli, cizoložíce s ženami bližních svých, a mluvíce slovo ve jménu mém lživě, čehož jsem nepřikázal jim. Já pak o tom vím, a jsem toho i svědkem, dí Hospodin. 24 Semaiášovi Nechelamitskému mluv, řka: 25 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, řka: Proto že jsi poslal jménem svým listy ke všemu lidu, kterýž jest v Jeruzalémě, a Sofoniášovi synu Maaseiášovu knězi i ke všechněm kněžím, řka: 26 Hospodin dal tě za kněze na místo Joiady kněze, abyste pozor měli v domě Hospodinově na každého muže pošetilého a vystavujícího se za proroka, a abys dal takového do žaláře a do klady. 27 Pročež jsi pak nyní neokřikl Jeremiáše Anatotského, kterýž se vám vystavuje za proroka? 28 Nebo posílal k nám do Babylona, řka: Protáhneť se to dlouho, stavějte domy, a osazujte se, štěpujte také štěpnice, a jezte ovoce jejich. 29 Nebo Sofoniáš kněz četl ten list před Jeremiášem prorokem. 30 I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 31 Pošli ke všechněm zajatým, řka: Takto praví Hospodin o Semaiášovi Nechelamitském: Proto že prorokuje vám Semaiáš, ješto jsem já ho neposlal, a přivodí vás k tomu, abyste doufání skládali ve lži, 32 Protož takto praví Hospodin: Aj, já trestati budu Semaiáše Nechelamitského i símě jeho. Nebude míti žádného, kdo by bydlil u prostřed lidu tohoto, aniž uzří toho dobrého, kteréž já učiním lidu svému, dí Hospodin; nebo mluvil to, čímž by odvrátil lid od Hospodina.

Trasforma la lettura in vero studio

Registrati per salvare versetti, prendere note e studiare con strumenti AI.

Scegli il tuo prossimo passo dopo questo capitolo Continua a leggere, scegli un piano o continua a studiare con l'AI.
Segui i temi che questo capitolo apre Argomenti correlati per le domande più ampie che questo capitolo potrebbe aver aperto.