Acts 20

Читайте цей розділ з наміром

Запитати ШІ про цей розділ

Acts 20 gathers farewell, tears, pastoral warning, sacrificial ministry, and the word of grace into one chapter where apostolic leadership is measured by costly faithfulness.

Відкрити коментар до розділу

Acts 20 is not a chapter for romantic ideas about ministry. It is a chapter where apostolic love and apostolic pain stand in the open together. In Troas, even the late-night preaching and Eutychus episode in Acts 20:7-12 show a community gathered around the word with intensity that refuses triviality. But the heart of the chapter comes in Paul’s farewell to the Ephesian elders. In Acts 20:17-24, he speaks of humility, tears, trials, and the certainty that chains await him, yet he will not count his life as precious if only he may finish his course. Then, in Acts 20:28-32, the warning deepens: savage wolves will come, and the elders must watch over the flock purchased with God’s own blood. Leadership is therefore not self-display. It is watchful stewardship under the word of grace. Acts 20 matters because it asks whether you still imagine spiritual leadership as influence and recognition, or whether you can receive the pattern of a ministry that spends itself to protect, feed, and commend the people of God to the Lord.

Ключові місця

Acts 20:7-12 Acts 20:17-24 Acts 20:28-32 Acts 20:35-38

How the chapter unfolds

The chapter moves from travel and resurrection at Troas into Paul’s farewell to the Ephesian elders, warning about wolves and commending them to God and his word.

Why this chapter matters

It matters because ministry is shown here not as platform-building but as watchful, tearful stewardship under the certainty of suffering and the sufficiency of God’s word.

Interpretive tension to watch

Do not read Acts 20 as nostalgic leadership advice. Paul is speaking under the shadow of chains, false teachers, and his own impending loss from the churches he loves.

Запитання до цього розділу

  • Why does Acts 20 define faithful ministry by tears, warning, and self-giving instead of by visible success?
  • How does Paul’s charge to guard the flock expose what leadership in the church is actually for?
  • What does it mean that the elders are ultimately commended to God and to the word of his grace?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

Додати до нотаток
1 Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie. 2 A když prošel krajiny ty, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké, 3 V kteréžto pobyv za tři měsíce, (kdežto Židé učinili jemu zálohy,) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii. 4 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus. 5 Ti všickni šedše napřed, dočkali nás v Troadě. 6 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní. 7 Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci. 8 A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni. 9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů, a vzat jest mrtvý. 10 I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest. 11 A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč. 12 I přivedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potěšeni. 13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; neb jest byl tak poručil, maje sám jíti po zemi. 14 A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu. 15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne přistavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu. 16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě. 17 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve. 18 Kteřížto když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýžto přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl, 19 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských. 20 Kterak jsem ničehož nepominul, což by vám užitečného bylo, abych vám toho neoznámil, ale učil jsem vás vůbec zjevně i po domích, 21 Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista. 22 A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi, 23 Než že Duch svatý po městech, kudyž jsem šel, osvědčuje mi, pravě, že vězení a soužení mne očekávají. 24 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží. 25 A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím. 26 Protož osvědčujiť vám dnešní den, žeť jsem čist od krve všech. 27 Nebť jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží. 28 Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví. 29 Nebo já to jistotně vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu. 30 A z vás samých povstanou muži, jenž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě. 31 Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého z vás. 32 A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdělati vás, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33 Stříbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného. 34 Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto. 35 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti. 36 A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi. 37 I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej, 38 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.

Перетворіть читання на справжнє вивчення

Зареєструйтеся, щоб зберігати вірші, робити нотатки та вивчати за допомогою ШІ.

Зареєструватися Увійти
Нотатки Біблії для вивчення до цього розділу Нотатки по віршах та прямий коментар, закріплені за цим розділом.
Біблія для вивчення

Нотатки по віршах

Вірші 20:17-24 Вірші 20:28-32
Вірші 20:17-24 Deep

Faithful ministry spends itself before it protects itself

Відкрити
Перейти до тексту

Paul speaks of tears, trials, and chains without loosening his grip on the ministry received from the Lord. The pattern is not self-preservation but finished stewardship whatever the cost.

Ключові місця
2 Corinthians 4:1-12 Philippians 1:20-21
Додати до нотаток Запитати AI з цієї нотатки
Вірші 20:28-32 Deep

Shepherds guard a flock purchased at infinite cost

Відкрити
Перейти до тексту

Paul roots church oversight in the blood-bought worth of the flock and the sufficiency of the word of grace. Leadership is therefore watchfulness under God, not ownership over God’s people.

Ключові місця
1 Peter 5:2-4 John 21:15-17
Додати до нотаток Запитати AI з цієї нотатки
Контекст та мовні особливості Деталі оригінальної мови, культурний контекст та чому вони змінюють розуміння цього розділу.
Глибина

Особливості оригінальної мови

Acts 20:28 · Greek Перейти до тексту

episkopein (episkopein)

Літературний: to keep watch / oversee

Paul’s charge is active and vigilant. Oversight in the church is not prestige but watchfulness over what belongs to God.

It makes Acts 20 sound less like leadership advice and more like a solemn charge of vigilant stewardship.

Ключові місця
Acts 20:28
Контекст

Культурний контекст

Acts 20 · Farewell discourse and elder-guarding world Перейти до тексту

Acts 20 unfolds in an early church world where apostolic departure, local elders, false teachers, and the preservation of the flock are urgent realities.

Modern readers may sentimentalize the farewell and miss how much of the chapter is structured by warning, accountability, and sacrifice.

It makes Acts 20 feel like a solemn pastoral charge under pressure and not merely a touching goodbye.

Ключові місця
Acts 20
Оберіть наступний крок після цього розділу Продовжуйте читати, оберіть план або продовжуйте вивчення з AI.
Читати наступний розділ Acts 21 in Bible Kralická.

Плани читання

Оберіть план, якщо хочете перетворити цей розділ на регулярну звичку.

Запитати ШІ про цей розділ

Продовжте вивчення з AI, якщо текст викликає запитання чи потребує глибшого розгляду.
Слідуйте темами, які відкриває цей розділ Пов'язані тематичні центри для більших запитань, які міг відкрити цей розділ.
Переглянути всі теми

Bible passages about faith

A curated study hub for readers searching for faith, trust, assurance, and living dependence on God.

Bible passages about prayer

A curated Bible hub for readers searching for prayer, dependence, boldness before God, and persevering intercession.

Bible passages about identity

A curated Bible hub for readers searching for identity, belonging, adoption, purpose, and new life in Christ.

Bible passages about salvation

A curated Bible hub for readers searching for salvation, grace, new birth, rescue from sin, and life in Christ.