Matthew 10

이 장을 의도를 가지고 읽기

Matthew 10 is Jesus' mission discourse. He gives the twelve disciples authority over sickness and unclean spirits, names them, and sends them to the lost sheep of Israel with the message that the kingdom of heaven is near. The instructions cover travelling light, accepting hospitality, and shaking the dust off towns that refuse. Then the horizon widens: they will be flogged, tried before governors, betrayed by family, and hated for his name, yet the Spirit will give them words, and the Father who counts sparrows has numbered every hair on their heads. The chapter ends with the cost of discipleship, a cross to carry and a life to lose, and the reward for anyone who gives a disciple a cup of cold water.

장 주석 열기

Matthew 10 is the second of the five great speeches that give Matthew's Gospel its shape, and it is the one about being sent. Jesus has just looked at the crowds like sheep without a shepherd and told his disciples to pray for workers; now he makes them the workers. He gives the Twelve his own authority over disease and demons, names them, and sends them out with almost nothing: no money, no bag, no second tunic, no staff. They are to announce that the kingdom is near, heal, and move on, blessing the homes that welcome them and shaking the dust off the ones that do not. Then the speech changes register. It stops describing a short tour of Galilean villages and starts describing a lifetime. They will be handed over to councils, flogged in synagogues, dragged before governors, betrayed by their own brothers. Matthew has folded into this chapter words that Mark keeps for the end of the age, so that every later reader hears the instructions as addressed to them. The center of the speech is a small argument about fear. Do not fear the people who can only kill the body. Two sparrows sell for a penny and not one falls without your Father; the hairs of your head are counted; you are worth more than many sparrows. From there Jesus goes to the hardest words in the chapter, the sword that divides families and the cross that each follower must carry, and then, almost gently, to the last line: a cup of cold water given to one of these little ones will not lose its reward.

핵심 본문

Matthew 10:5-8 Matthew 10:16-20 Matthew 10:28-31 Matthew 10:37-39 Luke 9:1-6 Mark 13:9-13

Historical and literary context

Matthew gathers into one speech material that Mark and Luke spread across several settings, including sayings about persecution that Mark places in Jesus' teaching about the end of the age. The result reads as instructions for two audiences at once: the Twelve on their first tour of Galilean villages around AD 30, and Matthew's own church a generation later, facing synagogue discipline and Roman courts. The restriction to Israel in verse 5 reflects the first mission; the trials before governors and kings in verse 18 reflect the later one. Travelling teachers who depended on hospitality were a familiar feature of the Jewish and Greco-Roman world, and the rules about staying in one house and accepting what is offered echo that practice.

How the chapter unfolds

Verses 1 to 4 give the authority and the names of the Twelve. Verses 5 to 15 give the marching orders: the audience, the message, the miracles, the packing list, and the response to welcome or rejection. Verses 16 to 23 predict persecution by courts, synagogues, and families, with the promise of the Spirit's help and the command to flee to the next town. Verses 24 to 33 argue from the disciple's likeness to the master, the sparrows, and the numbered hairs, to the call to confess Christ without fear. Verses 34 to 39 speak of the sword that divides families and the cross that must be carried. Verses 40 to 42 close with the rewards of receiving a disciple.

Why this chapter matters

This is the chapter that defines Christian mission as both sent and costly. "Freely you have received; freely give" in verse 8 shaped the church's refusal to charge for the gospel. "Sheep among wolves, shrewd as snakes and innocent as doves" in verse 16 is the classic description of the believer's posture in a hostile world. The sparrows and the numbered hairs of verses 29 to 31 have comforted the persecuted for two thousand years. "Whoever finds his life will lose it" in verse 39 is one of the most repeated sayings of Jesus, appearing in some form in all four Gospels.

Interpretive tension to watch

Verse 23 says the disciples will not finish the towns of Israel before the Son of Man comes, a line that has been read as the resurrection, the fall of Jerusalem in AD 70, or the final return, none of which fits without remainder. Verse 5 restricts the mission to Israel while 28:19 sends the church to all nations; Matthew presents this as a sequence, not a contradiction. The sword of verse 34 sits uneasily beside the Prince of Peace until one notices that Jesus is describing the effect of loyalty to him on families, not a method he recommends.

이 장을 위한 질문

Jesus tells the Twelve to take no money, bag, or spare clothes. What does depending on the hospitality of strangers do to the way a message is delivered?
Verses 28 to 31 place "do not be afraid" next to a warning about the One who can destroy soul and body. How do those two fears relate?
The chapter says loyalty to Jesus will divide households. How should a disciple hold that alongside the command to honor father and mother?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

노트에 추가

1 A svolav k sobě dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh. 2 Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato: První Šimon, jenž slove Petr, a Ondřej bratr jeho, Jakub Zebedeův a Jan bratr jeho, 3 Filip a Bartoloměj, Tomáš a Matouš, jenž byl celný, Jakub Alfeův a Lebbeus, přijmím Thaddeus, 4 Šimon Kananitský a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil ho. 5 Těch dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim, řka: Na cestu pohanů nechoďte, a do měst Samaritánských nevcházejte. 6 Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského. 7 Jdouce pak, kažte, řkouce: Že se přiblížilo království nebeské. 8 Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte. 9 Neshromažďujte zlata ani stříbra, ani peněz v opascích vašich mívejte, 10 Ani mošny na cestě, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého. 11 A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste, vzeptejte se, kdo by v něm hodný byl, a tu pobuďte, až byste i vyšli odtud. 12 A vcházejíce do domu, pozdravtež ho. 13 A jestližeť bude dům ten hodný, pokoj váš přijdiž naň; pakliť by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám. 14 A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyraztež prach z noh vašich. 15 Amen pravím vám: Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu. 16 Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice. 17 Vystříhejtež se pak lidí; nebť vás vydávati budou do sněmů, a v školách svých budou vás bičovati. 18 Ano i před vladaře i před krále vedeni budete pro mne, na svědectví jim, i těm národům. 19 Kdyžť pak vás vydadí, nebuďtež pečliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti. 20 Nebo ne vy jste, jenž mluvíte, ale duch Otce vašeho, jenž mluví v vás. 21 Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je. 22 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. 23 Když se pak vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst Izraelských, ažť přijde Syn člověka. 24 Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého. 25 Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž jsou hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho? 26 Protož nebojte se jich; nebť není nic skrytého, což by nemělo býti zjeveno, ani co tajného, ješto by nemělo zvědíno býti. 27 Což vám pravím ve tmách, pravte na světle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích. 28 A nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti; než bojte se raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni. 29 Zdaliž neprodávají dvou vrabců za malý peníz? a jeden z nich nepadá na zem bez vůle Otce vašeho. 30 Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou. 31 Protož nebojte se, mnohých vrabců dražší jste vy. 32 Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, jenž jest v nebesích. 33 Ale kdož by mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest v nebesích. 34 Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč. 35 Přišelť jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její. 36 A nepřátelé člověka budou domácí jeho. 37 Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden. 38 A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden. 39 Kdož nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. 40 Kdož vás přijímá, mneť přijímá; a kdo mne přijímá, přijímáť toho, kterýž mne poslal. 41 Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme. 42 A kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši vody studené k nápoji, toliko ve jménu učedlníka, zajisté pravím vám, neztratíť odplaty své.

읽기를 실제 공부로 바꾸세요

회원가입하고 구절 즐겨찾기, 노트 작성, AI 학습 도구를 사용해 보세요.

회원가입 로그인

이 장 다음의 단계를 선택하세요 계속 읽거나, 계획을 선택하거나, AI와 함께 계속 공부하세요.

다음 장 읽기 Matthew 11 in Bible Kralická.

읽기 플랜

이 장을 반복 가능한 습관으로 만들고 싶다면 계획을 선택하세요.

이 장에 대해 AI에게 묻기

텍스트가 질문을 제기하거나 한 번의 읽기보다 더 깊이 파고들 때 AI 연구를 계속하세요.

이 장이 여는 주제들을 따라가세요 이 장이 열었을 수 있는 더 큰 질문들에 대한 관련 주제 허브.

모든 주제 둘러보기