Isaiah 49

Baca pasal ini dengan sengaja

Tanyakan AI tentang pasal ini

Isaiah 49 contains the second Servant Song and one of the tenderest promises in the Bible. The Servant, called from the womb and made a sharp sword and a polished arrow, confesses that he has labored in vain, and God answers by enlarging his task: it is too small a thing to restore Jacob, he will also be a light to the nations. Then Zion complains that the LORD has forgotten her, and God asks whether a mother can forget her nursing child: even if she could, I will not forget you; I have engraved you on the palms of my hands. Her children will come home so many that the land is too small, and the captives of the tyrant will be freed.

Buka komentar pasal

Isaiah 49 has two speakers who are both at the end of their strength, and God answers each of them with more than they asked for. The first is the Servant, who tells the far-off islands how the LORD called him before he was born, shaped him like a sword and an arrow, and then hid him away. He has worked, he says, and it has come to nothing; his strength is spent for vanity. God's reply is not consolation but expansion: it is too small a thing for you to restore the tribes of Jacob; I am making you a light for the nations, so that my salvation reaches the ends of the earth. Kings who despised him will stand up when he passes. Prisoners will hear the word come out, roads will be cut through mountains, and people will come home from the north and the west and from Aswan on the Nile, while the heavens are told to shout and the mountains to sing. The second speaker is Zion herself, the ruined city, and her words are short: the LORD has forsaken me, the Lord has forgotten me. God's answer is the tenderest thing in Isaiah. Can a mother forget the baby at her breast? Perhaps she could. I will not forget you. Look, I have carved you into the palms of my hands; your walls are always in front of me. Then he tells her to lift her eyes, because children she never bore are coming from every direction, so many that she will ask where they came from, carried in the arms of kings.

Bagian kunci

Isaiah 49:1-6 Isaiah 49:8-13 Isaiah 49:14-16 Isaiah 49:22-26 Acts 13:46-47 Luke 2:29-32

Historical and literary context

Isaiah 40 to 55 addresses Judeans in Babylonian exile shortly before Persia's conquest in 539 BC, a community that felt abandoned by God and doubted it could ever be restored. This chapter opens the second half of that section, shifting from Cyrus and the fall of Babylon to the Servant and Zion. The four Servant Songs are 42:1-9, 49:1-13, 50:4-11, and 52:13 to 53:12. "The land of Aswan" in verse 12 points to the Jewish colony at Elephantine in southern Egypt. Engraving a name on the hand may recall the practice of tattooing a master's or a god's name; here God bears his people's name. Paul quotes verse 6 in Acts 13 and verse 8 in 2 Corinthians 6, and Simeon's song in Luke 2 echoes "a light for the nations."

How the chapter unfolds

Verses 1 to 6 are the Servant's own account: his call before birth, his weapons, his name, his discouragement, and God's enlargement of his mission to the nations. Verse 7 promises that rulers will honor the despised one. Verses 8 to 13 describe the restoration: a covenant for the people, prisoners freed, a highway home from north, west, and south, and creation told to sing. Verses 14 to 21 answer Zion's complaint with the mother who cannot forget, the name on God's palms, and the surprise of children she never expected. Verses 22 to 26 promise that the nations will carry her children home and that the captives of the mighty will be rescued, so that all flesh will know the LORD as Savior.

Why this chapter matters

Verse 15 is the Bible's strongest statement of God's love as maternal, and "I have inscribed you on the palms of My hands" has consoled the abandoned for twenty-five centuries; Christian readers have seen the nail marks in it. Verse 6, "a light for the nations, to bring My salvation to the ends of the earth," gave the early church its charter for the Gentile mission and is one of the most important verses in the Old Testament for the book of Acts. The Servant's admission that he labored in vain has spoken to every discouraged minister. The chapter's picture of a mother who thought herself barren watching children arrive from every direction is the heart of Isaiah's hope for Zion.

Interpretive tension to watch

The Servant is called "Israel" in verse 3 and yet is sent to restore Israel in verse 5, so he is both the nation and someone distinct from it, an individual who embodies what Israel was meant to be; readers identify him as the prophet, a remnant, or the Messiah, and Christians follow Acts in reading him as Jesus. Verse 23, with kings licking the dust at Zion's feet, and verse 26, with oppressors eating their own flesh, are violent images of reversal that sit beside the maternal tenderness of verse 15, and readers must decide how the two belong together. The song's move from "I have labored in vain" to a larger commission rather than a smaller one is itself a surprise.

Pertanyaan untuk pasal ini

  • The Servant says he has labored in vain, and God responds by giving him a bigger job. What does that say about how God treats discouragement?
  • Zion says God has forgotten her, and God answers with a nursing mother. Why is that image, rather than a father or a king, the one he chooses?
  • Verse 6 says restoring Israel is "too small a thing." What would it mean for your community's purpose to be larger than its own survival?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

Tambah ke Catatan
1 Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamět uvedl jméno mé, 2 A učinil ústa má podobná meči ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a učiniv ze mne střelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne. 3 A řekl mi: Služebník můj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu. 4 Já pak řekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremně a marně sílu svou jsem strávil. Ale však soud můj jestiť u Hospodina, a práce má u Boha mého. 5 A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase přivedl k němu Jákoba; (byť pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám před očima Hospodinovýma; nebo Bůh můj jest síla má); 6 I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země. 7 Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil. 8 Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná; 9 Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich. 10 Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je. 11 Přes to způsobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou. 12 Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim. 13 Prozpěvujte nebesa, a plésej země, a zvučně prokřikujte hory; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se. 14 Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne. 15 I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě. 16 Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou. 17 Pospíšíť k tobě synové tvoji, ti pak, kteříž tě bořili a kazili, odejdou od tebe. 18 Pozdvihni vůkol očí svých, a pohleď, všickni ti shromáždíce se, přijdou k tobě. Živť jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou přioděješ, a otočíš se jimi jako halží nevěsta, 19 Proto že pustiny tvé, a pouště tvé, a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou, příčinou obyvatelů, když vzdáleni budou ti, kteříž tě zžírali; 20 Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé: Těsné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl. 21 I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil těchto? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá, sem i tam přecházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozůstala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli? 22 Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národům ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby přinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly. 23 I budou králové pěstounové tvoji, a královny jejich chovačky tvé. Tváří k zemi skláněti se budou před tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteříž na mne očekávají. 24 Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude? 25 Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím. 26 A nakrmím ty, kteříž tě utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznáť všeliké tělo, že já Hospodin jsem spasitel tvůj, a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův.

Ubah membaca menjadi studi sungguhan

Daftar untuk menandai ayat, membuat catatan, dan belajar dengan alat bertenaga AI.

Daftar Masuk
Pilih langkah selanjutnya setelah pasal ini Terus membaca, pilih rencana, atau terus belajar dengan AI.
Baca pasal berikutnya Isaiah 50 in Bible Kralická.

Rencana Baca

Pilih rencana jika Anda ingin menjadikan pasal ini sebagai kebiasaan yang dapat diulang.

Tanyakan AI tentang pasal ini

Lanjutkan dengan studi AI jika teks menimbulkan pertanyaan atau memerlukan pendalaman lebih dari satu kali baca.
Ikuti tema-tema yang dibuka pasal ini Hub topik terkait untuk pertanyaan-pertanyaan besar yang mungkin dibuka pasal ini.
Jelajahi semua topik

Bible passages about suffering

A curated Bible hub for readers searching for suffering, endurance, comfort, discipline, and hope under pressure.

Bible passages about holiness

A curated Bible hub for readers searching for holiness, consecration, obedience, and life set apart for God.

Bible passages about hope

A curated Bible hub for readers searching for hope, endurance, resurrection certainty, and final restoration.

Bible passages about salvation

A curated Bible hub for readers searching for salvation, grace, new birth, rescue from sin, and life in Christ.