Mark 9

Lisez ce chapitre avec intention

Mark 9 moves from the mountaintop to the valley and then to the road. Jesus takes Peter, James, and John up a high mountain, where he is transfigured, Moses and Elijah appear, and a voice from the cloud says, "This is My beloved Son. Listen to Him!" Coming down, they find the other disciples unable to heal a boy with a violent spirit; the boy's father cries, "I do believe; help my unbelief!" and Jesus heals him. Then Jesus predicts his death a second time, catches the disciples arguing about who is greatest, sets a child among them, tells John not to stop an outsider driving out demons, and warns in the starkest terms against causing a little one to stumble, ending with salt and peace.

Ouvrir le commentaire du chapitre

Mark 9 begins as high as the Gospel gets and comes down fast. Jesus takes three disciples up a mountain, and in front of them his clothes turn a white no launderer could produce, Moses and Elijah stand talking with him, and a voice from a cloud tells the disciples the one thing they most need to hear: this is my Son, listen to him. Peter, terrified, wants to build shelters and stay. They do not stay. At the bottom of the mountain there is a crowd, an argument, and a boy who has been thrown into fire and water by a spirit since he was small, and the disciples have failed to help him. His father's prayer is the most honest in the Bible, I believe, help my unbelief, and it is enough. Jesus lifts the boy by the hand, and later tells the disciples that this kind comes out only by prayer, which is to say, they had tried it on their own. The rest of the chapter is a walk through Galilee in which Jesus tells them again that he will be killed and rise, and they are too afraid to ask what he means, so they argue instead about which of them is the greatest. He answers with a child in his arms. Then John complains about an outsider driving out demons in Jesus' name, and Jesus refuses to stop him: whoever is not against us is for us. The chapter ends with some of the hardest words Jesus ever spoke, millstones and cut-off hands and unquenched fire, all aimed at one thing, taking sin and the harm done to the little ones as seriously as God does. And then, gently, salt, and peace with one another.

Passages clés

Mark 9:2-8 Mark 9:14-29 Mark 9:30-37 Mark 9:42-50 Malachi 4:5-6 Matthew 17:1-13

Historical and literary context

The high mountain is traditionally Tabor and more probably Hermon, near Caesarea Philippi where the previous chapter ends. Moses and Elijah, the lawgiver and the prophet, both met God on Sinai, and Malachi had promised Elijah's return before the day of the LORD, which is behind the disciples' question; Jesus identifies that Elijah with John the Baptist. Peter's offer of shelters recalls the Feast of Tabernacles. "Hell" in verses 43 to 48 translates Gehenna, the Valley of Hinnom south of Jerusalem, associated with child sacrifice and with Jeremiah's prophecies of judgment. Verses 44 and 46, which repeat verse 48, are absent from the earliest manuscripts, which is why most modern Bibles skip those numbers.

How the chapter unfolds

Verse 1 promises that some will see the kingdom come with power. Verses 2 to 8 are the transfiguration, and verses 9 to 13 the descent, with the command to silence and the discussion of Elijah. Verses 14 to 29 are the healing of the boy with the spirit, framed by the disciples' failure and their question about it. Verses 30 to 32 are the second passion prediction and the disciples' fear. Verses 33 to 37 concern greatness and the child. Verses 38 to 41 concern the outsider exorcist and the cup of water. Verses 42 to 50 are the sayings on stumbling blocks, cutting off hand, foot, and eye, and salt.

Why this chapter matters

"I do believe; help my unbelief!" in verse 24 is one of the most loved prayers in the Bible, the honest words of a father who has run out of options, and Jesus honors it. The transfiguration became a feast in both East and West and is the Gospel's clearest preview of the resurrection glory, placed deliberately between two predictions of the cross. "Whoever is not against us is for us" has governed Christian attitudes to those outside the group. The child in the midst, and the millstone for anyone who harms a little one, have shaped the church's teaching on the protection of children. The commands to cut off hand and foot are the Bible's strongest statement that sin is worth any cost to be rid of.

Interpretive tension to watch

Verse 1, that some standing there will not die before seeing the kingdom come with power, has been read as fulfilled six days later on the mountain, at the resurrection, at Pentecost, or at the fall of Jerusalem, and readers disagree. Verse 40, "whoever is not against us is for us," must be held beside Matthew 12:30, "whoever is not with Me is against Me"; the contexts differ, one about outsiders doing good, the other about insiders refusing to decide. The amputation sayings are hyperbole, but hyperbole that means what it says about seriousness. And "everyone will be salted with fire" in verse 49 is among the most obscure sentences in the Gospels.

Questions pour ce chapitre

Peter wanted to stay on the mountain; Jesus led them straight down to a suffering boy. What does the order of those two scenes say about glory and service?
The father says "I do believe; help my unbelief." Is that a confession of faith or of doubt, and does Jesus treat it as either?
The disciples tried to stop a man doing good in Jesus' name because he was not one of them. Where does that instinct show up today?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

Ajouter aux notes

1 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. 2 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. 3 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže. 4 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. 5 A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. 6 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. 7 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. 8 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. 9 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. 10 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti? 11 I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve? 12 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti. 13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm. 14 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi. 15 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho. 16 I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu? 17 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. 18 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli. 19 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. 20 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. 21 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství. 22 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. 23 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. 24 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. 25 Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. 26 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel. 27 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. 28 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci? 29 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem. 30 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl. 31 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane. 32 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati. 33 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? 34 A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší. 35 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník. 36 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim: 37 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal. 38 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí. 39 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně. 40 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest. 41 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své. 42 A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře. 43 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný, 44 Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne. 45 A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný, 46 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. 47 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, 48 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne. 49 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena. 50 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.

Transformez la lecture en véritable étude

Inscrivez-vous pour sauvegarder des versets, prendre des notes et étudier avec des outils IA.

Inscription Connexion

Choisissez votre prochaine étape après ce chapitre Continuez la lecture, choisissez un plan, ou continuez l'étude avec l'AI.

Lire le chapitre suivant Mark 10 in Bible Kralická.

Plans de lecture

Choisissez un plan si vous voulez transformer ce chapitre en habitude répétable.

Demander à l’IA à propos de ce chapitre

Continuez avec l'étude AI si le texte soulève des questions ou va plus loin qu'une simple lecture.

Suivre les thèmes que ce chapitre ouvre Centres thématiques connexes pour les questions plus larges que ce chapitre peut avoir ouvertes.

Parcourir tous les sujets