1 Timothy 1

Lisez ce chapitre avec intention

First Timothy 1 is Paul's charge to his younger colleague, left in Ephesus to stop teachers who had wandered into myths, genealogies, and speculation. Paul states that the goal of all instruction is love from a pure heart, a clear conscience, and a sincere faith; that the law is good when used rightly, aimed at the lawless rather than the righteous; and then, in the chapter's heart, tells his own story: a blasphemer, persecutor, and violent man shown mercy, so that Christ could display his patience in the worst of sinners. He ends with a doxology, a charge to fight the good fight, and a warning about two men who shipwrecked their faith.

Ouvrir le commentaire du chapitre

First Timothy 1 is a letter from an old apostle to a young pastor in a hard post. Timothy has been left in Ephesus to deal with teachers who have wandered from the gospel into myths, genealogies, and confident talk about the law that they do not understand. Paul's instructions are brief and clear. The goal of all teaching is love that comes from a pure heart, a clear conscience, and sincere faith. The law is good if it is used for what it is for, to name and restrain lawlessness, and it points beyond itself to the gospel. Then Paul does something that no false teacher would do: he tells the truth about himself. He was a blasphemer, a persecutor, a violent man. He was shown mercy. The grace of the Lord overflowed to him, and the reason, he says, was so that Christ Jesus could display his perfect patience in the worst of sinners as an example for everyone who would believe afterward. The trustworthy saying at the center of the chapter is the gospel in one line: Christ Jesus came into the world to save sinners. Paul cannot say it without breaking into praise, to the King eternal, immortal, invisible, the only God. Then he hands the charge to Timothy: fight the good fight, hold on to faith and a good conscience, and remember the two men who let go of both and were shipwrecked.

Passages clés

1 Timothy 1:3-7 1 Timothy 1:8-11 1 Timothy 1:12-17 1 Timothy 1:18-20 Acts 9:1-6

Historical and literary context

Paul writes to Timothy, whom he calls his true child in the faith, after leaving him in Ephesus while traveling to Macedonia. The false teaching combined Jewish law, speculative genealogies, and ascetic rules; later chapters mention forbidding marriage and certain foods. The letter is one of the three Pastoral Epistles, concerned with ordering church life and guarding the gospel in the generation after the apostles. Paul's account of his own past refers to the persecution of the church described in Acts 8 and 9.

How the chapter unfolds

Verses 1 and 2 greet Timothy. Verses 3 to 7 describe the false teachers and the true goal of instruction, love. Verses 8 to 11 explain the proper use of the law, with a vice list that echoes the Ten Commandments and ends in the gospel. Verses 12 to 17 are Paul's testimony: strengthened, appointed, formerly a blasphemer, shown mercy, the trustworthy saying that Christ came to save sinners of whom he is the worst, and a doxology to the King eternal. Verses 18 to 20 charge Timothy to fight the good fight, holding faith and a good conscience, unlike Hymenaeus and Alexander.

Why this chapter matters

First Timothy 1:15, "Christ Jesus came into the world to save sinners, of whom I am the worst," is the first of the five "trustworthy sayings" in the Pastoral Epistles and one of the most compact statements of the gospel in the New Testament. Paul presents his own conversion as the pattern for everyone who will believe: if the worst could be shown mercy, no one is beyond it. The chapter's definition of the goal of teaching as love, not knowledge or control, and its insistence that the law is good when used legitimately, have guided Christian teaching about doctrine and ethics ever since. The doxology of verse 17 is sung in churches around the world.

Interpretive tension to watch

Paul says he was shown mercy "because I had acted in ignorance and unbelief," which could sound as though ignorance earned the mercy. The next verses rule that out: grace overflowed, and the reason for his mercy was to display Christ's patience. The chapter holds Paul's real guilt and God's free mercy together without making one explain away the other, which is the tension of every conversion story.

Questions pour ce chapitre

Paul says the goal of instruction is love from a pure heart, a clear conscience, and a sincere faith. How would teaching look different if that were its measure?
Why does Paul, writing to correct false teachers, stop to tell the story of his own conversion?
Faith and a good conscience are held together in verse 19, and abandoning one shipwrecks the other. How are the two connected?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

Ajouter aux notes

1 Pavel, apoštol Ježíše Krista, podle zřízení Boha spasitele našeho a pána Jezukrista, naděje naší, 2 Timoteovi, vlastnímu synu u víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce našeho a od Krista Ježíše Pána našeho. 3 Jakož jsem prosil tebe, abys pozůstal v Efezu, když jsem šel do Macedonie, viziž, abys přikázal některým jiného učení neučiti, 4 Ani oblibovati básní a vypravování rodů, čemuž konce není, odkudž jen hádky pocházejí, více nežli vzdělání Boží, kteréž jest u víře, 5 Ješto konec přikázání jest láska z srdce čistého a z svědomí dobrého a z víry neošemetné. 6 Od čehož někteří jako od cíle pobloudivše, uchýlili se k marnomluvnosti, 7 Chtíce býti učitelé Zákona, a nerozumějíce, ani co mluví, ani čeho zastávají. 8 Víme pak, že dobrý jest Zákon, když by ho kdo náležitě užíval, 9 Toto znaje, že spravedlivému není uložen Zákon, ale nepravým a nepoddaným, bezbožným a hříšníkům, nešlechetným a nečistým, mordéřům otců svých a matek, vražedlníkům, 10 Smilníkům, samcoložníkům, těm, kteříž lidi kradou, lhářům, křivým přísežníkům, a jest-li co jiného, ješto by bylo naodpor zdravému učení, 11 Jenž jest podle slavného evangelium blahoslaveného Boha, kteréžto mně svěřeno jest. 12 Protož děkuji tomu, kterýž mne zmocnil, totiž Kristu Ježíši Pánu našemu, že mne za tak věrného soudil, aby mne v službě té postavil, 13 Ješto jsem prve byl ruhač, a protivník, a ukrutník. Ale milosrdenství jsem došel; neb jsem to z neznámosti činil v nevěře. 14 Rozhojnila se pak náramně milost Pána našeho, s věrou a s milováním, kteréž jest v Kristu Ježíši. 15 Věrnáť jest tato řeč a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil, z nichžto já první jsem. 16 Ale proto milosrdenství jsem došel, aby na mně prvním dokázal Ježíš Kristus všeliké dobrotivosti, ku příkladu těm, kteříž mají uvěřiti v něho k životu věčnému. 17 Protož Králi věků nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu budiž čest i sláva na věky věků. Amen. 18 Totoť přikázání poroučím tobě, synu Timotee, totiž abys podle předešlých o tobě proroctví bojoval v tom dobrý boj, 19 Maje víru a dobré svědomí, kteréžto někteří potrativše, zhynuli u víře. 20 Z nichžto jest Hymeneus a Alexander, kteréž jsem vydal satanu, aby trestáni jsouce, učili se nerouhati.

Transformez la lecture en véritable étude

Inscrivez-vous pour sauvegarder des versets, prendre des notes et étudier avec des outils IA.

Inscription Connexion

Choisissez votre prochaine étape après ce chapitre Continuez la lecture, choisissez un plan, ou continuez l'étude avec l'AI.

Lire le chapitre suivant 1 Timothy 2 in Bible Kralická.

Plans de lecture

Choisissez un plan si vous voulez transformer ce chapitre en habitude répétable.

Demander à l’IA à propos de ce chapitre

Continuez avec l'étude AI si le texte soulève des questions ou va plus loin qu'une simple lecture.

Suivre les thèmes que ce chapitre ouvre Centres thématiques connexes pour les questions plus larges que ce chapitre peut avoir ouvertes.

Parcourir tous les sujets