1 Kings 11

Study commentary

Ask AI

1 Kings 11 is the fall of Solomon. The king who asked for wisdom loved many foreign women, seven hundred wives and three hundred concubines, and in his old age they turned his heart to Ashtoreth, Milcom, Chemosh, and Molech, for whom he built high places east of Jerusalem. The LORD, who had appeared to him twice, announces that the kingdom will be torn from him, though for David's sake not in his lifetime and not entirely. Three adversaries rise: Hadad the Edomite, Rezon of Damascus, and Jeroboam, Solomon's own overseer, to whom the prophet Ahijah gives ten pieces of a torn cloak and the promise of ten tribes. Solomon tries to kill Jeroboam, who flees to Egypt, and dies after forty years, leaving Rehoboam.

Read more

1 Kings 11 is the chapter nobody wanted to write. Solomon has built the temple, prayed its dedication, received the Queen of Sheba, and grown richer and wiser than any king on earth, and now the narrator has to tell how it ended. It begins with a single word, "however." King Solomon, however, loved many foreign women. Seven hundred wives, three hundred concubines, princesses from every nation God had warned Israel not to marry, and when he was old they did what the warning said they would: they turned his heart. The man who had seen the LORD twice built shrines on the hill east of Jerusalem for the gods of Sidon, Moab, and Ammon, and burned incense with his wives. God's verdict is exact. The kingdom will be torn away, but not in your lifetime, for your father David's sake, and not all of it, for Jerusalem's sake. Then the narrator shows the tearing already under way. Hadad of Edom, a boy who escaped Joab's massacre and was raised at Pharaoh's table, asks to go home. Rezon takes Damascus. And a capable young overseer named Jeroboam meets the prophet Ahijah on an empty road, watches him tear a new cloak into twelve pieces, and is handed ten of them with a promise: obey, and I will build you a house like David's. Solomon tries to have him killed, and he runs to Egypt to wait. The chapter ends the way the books of Kings end every reign, with a source, a number of years, a burial, and a son. The son is Rehoboam, and the cloak is about to tear.

Historical and literary context

Solomon reigned in the tenth century BC, and his marriages were diplomacy: alliances with Egypt, Moab, Ammon, Edom, Sidon, and the Hittite states were sealed with royal daughters, each of whom brought her gods. The hill "east of Jerusalem" is the Mount of Olives, which later writers called the Mount of Corruption. Edom, Damascus, and the northern tribes were the three flanks of Solomon's empire, and the chapter shows each turning against him; the Assyrian and Egyptian records of the period confirm the rise of Aram-Damascus. Shishak, who shelters Jeroboam, is Pharaoh Shoshenq I, whose own inscription records a campaign into Israel after Solomon's death. The Book of the Acts of Solomon, cited in verse 41, is a lost source.

How the chapter unfolds

Verses 1 to 8 describe the marriages, the turning of Solomon's heart, and the high places for foreign gods. Verses 9 to 13 give the LORD's anger and sentence, with the two mitigations for David's sake. Verses 14 to 22 tell Hadad's story, from the massacre in Edom to Pharaoh's court to his request to go home. Verses 23 to 25 introduce Rezon of Damascus. Verses 26 to 40 tell of Jeroboam: his rise in Solomon's service, Ahijah's acted prophecy with the twelve pieces of the cloak, the promise conditioned on obedience, and his flight to Egypt. Verses 41 to 43 close Solomon's reign with the source note, the forty years, his death, and Rehoboam's succession.

Why this chapter matters

The chapter is the Bible's great warning that wisdom does not protect the heart, and "his wives turned his heart away" has been a text on marriage and compromise ever since. It explains the division of the kingdom, the central fact of Israel's history for the next two centuries, as the consequence of idolatry rather than politics. Ahijah's torn cloak is one of the memorable prophetic signs, and the promise to Jeroboam, "I will build you a lasting dynasty just as I built for David," shows that the northern kingdom began with a genuine offer. The "lamp" for David in Jerusalem became the phrase for the survival of David's line, and thus of the messianic hope.

Interpretive tension to watch

The chapter blames Solomon's wives for his apostasy, and readers have to decide how much the narrator holds Solomon responsible for choices the text describes as his own love. The account of a king with a thousand wives sits beside Deuteronomy's rule that a king must not multiply wives, and beside the Song of Solomon's celebration of one beloved. God's sentence is delayed and softened for David's sake, which raises the question of how the sins of one generation fall on the next. And the three adversaries are said to be raised up by God, though Hadad's grievance and Jeroboam's ambition are entirely human, a tension the book leaves standing.

Questions for this chapter

  • Solomon's heart turned "when he grew old." What guards a heart over decades that a single good decision cannot?
  • God delays the judgment for David's sake and keeps one tribe for Jerusalem. What does that say about how God's promises and his judgments work together?
  • Jeroboam is offered a dynasty like David's if he obeys. Knowing how his story ends, what does the chapter teach about beginnings?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

1 V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé, i dceru Faraonovu, i Moábské, Ammonitské, Idumejské, Sidonské a Hetejské, 2 Z národů těch, kteréž zapověděl Hospodin synům Izraelským, řka: Nebudete se směšovati s nimi, aniž se oni budou směšovati s vámi, neboť by naklonili srdce vaše k bohům svým. K těm přilnul Šalomoun milostí, 3 Tak že měl žen královen sedm set a ženin tři sta. I odvrátily ženy jeho srdce jeho. 4 Stalo se tedy, že když se zstaral Šalomoun, ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím, tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jako bylo srdce Davida otce jeho. 5 Ale obrátil se Šalomoun k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch, ohavnosti Ammonské. 6 I činil Šalomoun to, což se nelíbilo Hospodinu, a nenásledoval cele Hospodina, jako David otec jeho. 7 Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na hoře, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synů Ammon. 8 A tak vzdělal všechněm ženám svým z cizího národu, kteréž kadily a obětovaly bohům svým. 9 I rozhněval se Hospodin na Šalamouna, proto že se uchýlilo srdce jeho od Hospodina Boha Izraelského, kterýž se jemu byl ukázal po dvakrát, 10 A zapověděl jemu tu věc, aby nechodil po bozích cizích. Ale neostříhal toho, což byl přikázal Hospodin. 11 Protož řekl Hospodin Šalomounovi: Poněvadž se to nalezlo při tobě, a neostříhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých, kterážť jsem přikázal, věz, že odtrhnu království toto od tebe, a dám je služebníku tvému. 12 A však za dnů tvých neučiním toho pro Davida otce tvého, než z ruky syna tvého odtrhnu je. 13 Všeho pak království neodtrhnu, ale pokolení jednoho zanechám synu tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém, kterýž jsem vyvolil. 14 A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi, Adada Idumejského z semene královského, kterýž byl v zemi Idumejské. 15 Nebo stalo se, když bojoval David proti Idumejským, a Joáb kníže vojska vytáhl, aby pochoval zmordované, a pobil všecky pohlaví mužského v zemi Idumejské, 16 (Za šest zajisté měsíců byl tam Joáb se vším lidem Izraelským, dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské), 17 Že tehdáž utekl Adad sám, a někteří muži Idumejští z služebníků otce jeho s ním, aby šli do Egypta. Adad pak byl pachole neveliké. 18 Kteříž jdouce z Madian, přišli do Fáran, a vzavše s sebou některé muže z Fáran, přišli do Egypta k Faraonovi, králi Egyptskému, kterýž dal jemu dům, i stravou opatřil ho, dal jemu také i zemi. 19 A tak nalezl Adad milost velikou před Faraonem, tak že jemu dal za manželku sestru ženy své, sestru Tafnes královny. 20 I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata, a odchovala ho Tafnes v domu Faraonovu. I byl Genubat v domě Faraonově mezi syny Faraonovými. 21 Když pak uslyšel Adad v Egyptě, že by usnul David s otci svými, a že umřel i Joáb kníže vojska, tedy řekl Adad Faraonovi: Propusť mne, ať jdu do země své. 22 Jemuž řekl Farao: Èehožť se nedostává u mne, že chceš odjíti do země své? I řekl: Ničeho, a však vždy mne propusť. 23 Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka, Rázona syna Eliadova, kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby, pána svého, 24 A shromáždiv k sobě muže, byl knížetem roty, když je David hubil. Protož odšedše do Damašku, bydlili v něm a kralovali v Damašku. 25 I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy; a to bylo nad to zlé, kteréž mu činil Adad. I měl v ošklivosti Izraele, když kraloval v Syrii. 26 Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua), služebník Šalomounův, pozdvihl ruky proti králi. 27 A tato byla příčina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi: Že vystavěv Šalomoun Mello, zavřel mezeru města Davidova otce svého. 28 Jeroboám pak byl muž silný a udatný. Protož vida Šalomoun mládence, že by pracovitý byl, ustanovil ho nade všemi platy z domu Jozefa. 29 I stalo se téhož času, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel jej prorok Achiáš Silonský na cestě, jsa odín rouchem novým. A byli sami dva na poli. 30 Tedy ujav Achiáš roucho nové, kteréž měl na sobě, roztrhal je na dvanácte kusů. 31 A řekl Jeroboámovi: Vezmi sobě deset kusů; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy, a dám tobě desatero pokolení. 32 Jedno toliko pokolení zůstane jemu pro služebníka mého Davida, a pro město Jeruzalém, kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských, 33 Proto že opustili mne, a klaněli se Astarot bohyni Sidonské, a Chámos bohu Moábskému, i Moloch bohu Ammonskému, a nechodili po cestách mých, aby činili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a soudy mé, jako David otec jeho. 34 A však neodejmu ničeho z království z rukou jemu; nebo vůdcím zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého, kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení mých. 35 Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobě z něho desatero pokolení, 36 Synu pak jeho dám jedno pokolení, aby zůstala svíce Davidovi služebníku mému po všecky dny přede mnou v městě Jeruzalémě, kteréž jsem sobě vyvolil, aby tam jméno mé přebývalo. 37 A tak tebe vezmu, abys kraloval ve všech věcech, kterýchž by žádala duše tvá, a budeš králem nad Izraelem. 38 Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což přikáži tobě, a choditi budeš po cestách mých, a činiti to, což mi se líbí, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako činil David služebník můj: budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám tobě lid Izraelský. 39 Potrápímť zajisté semene Davidova pro tu věc, a však ne po všecky dny. 40 Pro tu příčinu chtěl Šalomoun zabiti Jeroboáma. Kterýž vstav, utekl do Egypta k Sesákovi králi Egyptskému, a byl v Egyptě, dokudž neumřel Šalomoun. 41 Jiné pak věci Šalomounovy, kteréž činil, i moudrost jeho vypsány jsou v knize činů Šalomounových. 42 Dnů pak, v nichž kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem, bylo čtyřidceti let. 43 I usnul Šalomoun s otci svými, a pochován jest v městě Davida otce svého. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho.

Turn reading into real study

Sign up to bookmark verses, take notes, and study with AI-powered tools.

Choose your next step after this chapter Keep reading, choose a plan, or keep studying with AI.
Follow the themes this chapter opens Related topic hubs for the larger questions this chapter may have opened.