Acts 27

带着目的阅读这一章

向 AI 询问这一章

Acts 27 places apostolic confidence in the middle of storm, failed seamanship, collapsing certainty, and God’s unbroken word over every life on the ship.

打开章节注释

Acts 27 is not about admiring courage in rough weather. It is about the supremacy of God’s word when every human measure of control is breaking apart. At the beginning, Paul warns that the voyage will end in disaster, yet his judgment is set aside in Acts 27:9-11. That matters because the storm that follows is not just meteorological pressure. It exposes the false confidence people place in experience, calculation, and visible conditions. By Acts 27:20 all hope of being saved seems taken away. Then the chapter turns in Acts 27:21-26 when Paul speaks not as a man managing chaos but as a servant who has heard from God. The ship may be lost, but not a life will perish, because God has spoken. Even then, obedience remains necessary. In Acts 27:30-32 the sailors cannot be allowed to escape on their own terms. Acts 27 matters because it asks whether you trust God only when his promise agrees with the weather, or whether you can stand on his word when the whole vessel of your visible security is coming apart.

How the chapter unfolds

The chapter moves from ignored warning to violent storm, angelic assurance, and shipwreck in which God preserves all exactly as promised.

Why this chapter matters

It matters because it shows faith not as denial of danger but as steadiness under danger because God’s word governs what chaos cannot overturn.

Interpretive tension to watch

Do not read Acts 27 as adventure narrative alone. The storm exposes how quickly human judgment, expertise, and control fail when God drives his purposes through crisis.

这一章的思考问题

  • Why does Acts 27 emphasize ignored warning before it emphasizes rescue?
  • How does Paul’s calm in the storm differ from denial, bravado, or mere optimism?
  • What does the chapter reveal about obedience to God’s word when every visible condition argues for panic?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým. 2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky. 3 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí. 4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám. 5 A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia. 6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni. 7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny. 8 A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea. 9 Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul,) napomínal jich Pavel, 10 Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude. 11 Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil. 12 A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu. 13 A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty. 14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon. 15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli. 16 A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky. 17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili. 18 A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven. 19 A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme. 20 A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata. 21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody 22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé. 23 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím, 24 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou. 25 Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno. 26 Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov. 27 A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká. 28 Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů. 29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl. 30 Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati, 31 I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti. 32 Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul. 33 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce. 34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne. 35 A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti. 36 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni. 37 Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest. 38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře. 39 A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí. 40 A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu. 41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln. 42 Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl. 43 Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem, 44 Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.

把阅读变成真正的学习

注册后可收藏经文、记笔记,并使用AI学习工具。

这一章的研读本注释 锚定在这一章的逐节注释和直接注释。
研读本圣经

逐节注释

经文 27:9-26 Standard

Faith does not deny the storm; it stands on God’s word within it

打开

Paul does not minimize danger. He names it, then anchors the whole company in what God has said. That is why his calm is not optimism but obedience under revelation.

关键经文
经文 27:30-44 Deep

God’s promise does not cancel the need for obedient action

打开

The sailors cannot flee and still claim the promise. Acts 27 keeps assurance and obedience together, showing that trust in God’s word produces submitted action rather than passive presumption.

💥 Truth

Assurance becomes counterfeit the moment it is used to excuse disobedience.

关键经文
背景和语言见解 原文细节、文化背景,以及它们如何改变对这一章的理解。
深度

原文见解

Acts 27:25 · Greek 跳转到经文

pisteuō (pisteuo)

直译: to trust / believe

Paul’s confidence is not vague positivity. It is explicit trust that what God has spoken will prove true in the middle of visible collapse.

It keeps Acts 27 anchored in faith under revelation rather than personality under stress.

关键经文
背景

文化语境

Acts 27 · Ancient seamanship and imperial-travel world 跳转到经文

Acts 27 unfolds in the perilous world of ancient Mediterranean travel, where seasonal sailing limits, storm fear, cargo loss, and military custody were immediate realities.

Modern readers may treat the storm as cinematic drama and miss how thoroughly the chapter dismantles human confidence in expertise and control.

It makes Acts 27 sound like revelation governing panic in a world where the sea regularly exposed human limits.

关键经文
选择读完这一章后的下一步 继续阅读、选择计划,或继续使用 AI 研习。
跟随这一章开启的主题 针对这一章可能开启的更大问题的相关主题中心。