Joshua 13

Читайте цей розділ з наміром

Joshua 13 opens the second half of the book, where conquest gives way to allotment. The LORD tells the aged Joshua that much land remains unconquered, the Philistine coast, the Sidonian hills, and Lebanon, and that God himself will drive out its inhabitants, so Joshua is to divide the whole land by lot among the nine and a half tribes anyway. The rest of the chapter records what Moses had already given east of the Jordan: the kingdoms of Sihon and Og, allotted to Reuben, Gad, and half of Manasseh, city by city, from the Arnon gorge to Mount Hermon. Two notes break the survey: the Geshurites and Maacathites were never driven out, and Levi received no land, because the LORD and his offerings are Levi's inheritance.

Відкрити коментар до розділу

Joshua 13 is where the book stops fighting and starts surveying, and it begins with a frank word from God to an old soldier. You are old, the LORD tells Joshua, and there is a great deal of land still to be taken: the whole Philistine coast with its five cities, the Sidonian hills, Lebanon up to the pass of Hamath. Then comes the instruction that shapes the rest of the book. Do not wait. Divide the land now, all of it, conquered and unconquered alike, by lot among the nine and a half tribes, because I will drive out those hill peoples myself. Israel is to receive its inheritance on paper before it holds it in fact. The rest of the chapter looks back across the Jordan to the land Moses had already assigned to Reuben, Gad, and half of Manasseh, the kingdoms of Sihon and Og, described the way a land registry would describe them, from the Arnon gorge in the south to Mount Hermon in the north, plateau town by plateau town, with the note that Balaam the diviner died there too. Twice the survey pauses for something that is not geography. The Geshurites and Maacathites were never driven out and still live among the Israelites. And the tribe of Levi got nothing, no towns and no borders, because the LORD himself, and the offerings made to him, are Levi's inheritance. The chapter is a list, but it teaches two things a list rarely does: that promises are given before they are possessed, and that some of God's people are meant to own nothing but him.

Ключові місця

Joshua 13:1-7 Joshua 13:8-14 Joshua 13:15-23 Joshua 13:29-33 Numbers 32:1-5 Numbers 18:20-21

Historical and literary context

The chapter belongs to the land-division section of Joshua, chapters 13 to 21, which reads like an administrative archive of borders and towns. The Transjordan tribes had asked Moses for the conquered land east of the river because it suited their herds, on condition that their fighting men crossed over with the rest, a story told in Numbers 32. Sihon and Og were the Amorite kings defeated in Numbers 21, and Og "the remnant of the Rephaim" belonged to the giant peoples of the region. The Philistine pentapolis of Gaza, Ashdod, Ashkelon, Gath, and Ekron would trouble Israel for centuries. The killing of Balaam, mentioned in passing, comes from Numbers 31. Many of the towns listed can be located on the Moabite plateau.

How the chapter unfolds

Verses 1 to 7 are the LORD's speech: Joshua's age, the land that remains, listed region by region, the promise to drive out the Sidonians, and the command to divide the land west of the Jordan. Verses 8 to 14 summarize the eastern inheritance given by Moses, with the notes on the undriven Geshurites and Maacathites and on Levi's inheritance of the offerings. Verses 15 to 23 give Reuben's territory with its towns and the note on Balaam. Verses 24 to 28 give Gad's. Verses 29 to 31 give the half-tribe of Manasseh's in Bashan. Verses 32 and 33 close the eastern survey and repeat that Levi's inheritance is the LORD himself.

Why this chapter matters

The chapter establishes the pattern that the promised land was given before it was fully possessed: Joshua divides territory still held by enemies, on the strength of God's word, which later readers have taken as a picture of living by promise. "Very much of the land remains to be possessed" became a text for Christian growth and for mission. Levi's inheritance, "the LORD, the God of Israel, is their inheritance," is the Old Testament's clearest statement that God himself can be a person's portion, echoed in the Psalms. The unconquered Geshurites and Maacathites, "to this day," are the first admissions in the allotment section that the conquest was incomplete.

Interpretive tension to watch

The chapter's lists sit beside the earlier claim in Joshua 11 that Joshua took the whole land, and the Philistine coast named here as unconquered was never taken in the biblical period; readers must reckon with a book that describes the conquest as both complete and unfinished. The Transjordan settlement, outside the land as promised to Abraham, was accepted by Moses but always uneasy, and the tribes east of the river were the first lost to Assyria. For modern readers, the allotment of towns inhabited by other peoples raises the ethical questions that surround the whole conquest narrative.

Запитання до цього розділу

God tells Joshua to divide land that is still in enemy hands. What does it mean to act on a promise before you can see it fulfilled?
Levi receives no territory because "the LORD is their inheritance." What would it mean to have God as your portion instead of property?
The chapter admits that some peoples were never driven out. How do you live faithfully with work that stays unfinished?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

Додати до нотаток

1 Jozue pak již byl starý a sešlý věkem. I řekl jemu Hospodin: Tys se již sstaral, a jsi sešlého věku, země pak zůstává velmi mnoho k opanování. 2 Tato jest země, kteráž zůstává: Všecky končiny Filistinské a všecka Gessuri, 3 Od Níle, kterýž jest naproti Egyptu, až ku pomezí Akaron na půlnoci, kterážto krajina Kananejským se přičítá, v níž jest patero knížetství Filistinských: Gazejské, Azotské, Aškalonitské, Getejské a Akaronitské, a to bylo Hevejské; 4 Na poledne pak všecka země Kananejská a Mára, kteréž jest Sidonských až do Afeka, a až ku pomezí Amorejského; 5 Též země Giblická, a všecken Libán k východu slunce, od Balgad pod horou Hermon, až kde se vchází do Emat. 6 Všecky obyvatele té hory, od Libánu až k vodám Maserefot, všecky Sidonské já vyženu od tváři synů Izraelských; toliko ty rozděl ji losem lidu Izraelskému v dědictví, jakožť jsem přikázal. 7 Protož nyní rozděl zemi tu v dědictví devateru pokolení, a polovici pokolení Manassesova, 8 Poněvadž druhá polovice a pokolení Rubenovo a Gádovo vzali díl svůj, kterýž jim dal Mojžíš před Jordánem k východu, jakož dal jim Mojžíš služebník Hospodinův, 9 Od Aroer, kteréž jest při břehu potoka Arnon, i města u prostřed potoka, i všecky roviny Medaba až do Dibon, 10 I všecka města Seona, krále Amorejského, kterýž kraloval v Ezebon, až ku pomezí synů Ammon, 11 A Galád, i pomezí Gessuri a Machati, všecku horu Hermon, i všecken Bázan až do Sálecha, 12 Všecko království Oga v Bázan, kterýž kraloval v Astarot a v Edrei, kterýž byl pozůstal z ostatků Refaim, když je pobil Mojžíš, a zahladil je. 13 Nevyhnali pak synové Izraelští Gessuri a Machati, protož bydlil Gessura a Machata u prostřed Izraele až do dnešního dne. 14 Toliko pokolení Léví nedal dědictví; oběti ohnivé Hospodina Boha Izraelského jsou dědictví jeho, jakož mluvil jemu. 15 Dal pak Mojžíš pokolení synů Ruben po čeledech jejich dědictví. 16 A bylo jejich pomezí od Aroer, kteréž jest při břehu potoka Arnon, i město, kteréž jest u prostřed potoka, i všecky roviny, kteréž jsou při Medaba, 17 Ezebon i všecka města jeho, kteráž byla na rovinách, Dibon a Bamotbal a Betbalmeon, 18 Jasa a Kedemot a Mefat, 19 A Kariataim a Sabma, a Saratazar na hoře údolí, 20 A Betfegor i Assedot, Fazga a Betsimot. 21 Všecka také města v kraji, i všecko království Seona, krále Amorejského, kterýž kraloval v Ezebon, jehožto zabil Mojžíš i s knížaty Madianskými, Evi i Rekem, Sur, Hur a Rebe, vývodami Seonovými, obyvateli té země. 22 Ano i Baláma, syna Beorova, věšťce, zabili synové Izraelští mečem, s jinými, kteříž zbiti od nich. 23 I bylo pomezí synů Rubenových Jordán s mezemi svými. To jest dědictví synů Rubenových po čeledech jejich, města i vsi jejich. 24 Dal také Mojžíš pokolení Gád, synům Gádovým, po čeledech jejich dědictví. 25 A bylo jejich pomezí Jazer i všecka města Galád, a polovice země synů Ammon až do Aroer, kteréž jest naproti Rabba, 26 A od Ezebon až do Rámot, Masfe a Betonim, a od Mahanaim až ku pomezí Dabir; 27 V údolí také Betaram a Betnemra, a Sochot, a Sefon, ostatek království Seona, krále Ezebon, i Jordán s pomezím svým až k kraji moře Ceneret za Jordánem na východ. 28 To jest dědictví synů Gád po čeledech jejich, města i vsi jejich. 29 Dal také Mojžíš polovici pokolení Manassesova dědictví, i bylo polovice pokolení synů Manassesových, po čeledech jejich. 30 Pomezí jejich od Mahanaim, všecken Bázan, všecko království Oga, krále Bázan, i všecky vesnice Jair, kteréž jsou v Bázan, šedesáte měst, 31 A polovice Galád, a Astarot, a Edrei, města království Oga v Bázan. To dal synům Machirovým, syna Manassesova, polovici synů Machirových, po čeledech jejich. 32 Ta jsou dědictví, kteráž rozdělil Mojžíš na rovinách Moábských před Jordánem proti Jerichu k východu. 33 Pokolení pak Léví nedal Mojžíš dědictví; Hospodin Bůh Izraelský jest dědictví jejich, jakož mluvil jim.