Exodus 22

اقرأ هذا الفصل بقصد

Exodus 22 is a chapter of case law from the covenant at Sinai. It begins with property: a thief repays fivefold for an ox and fourfold for a sheep; killing a night intruder is not guilt, killing one by daylight is; those whose animals or fires damage a neighbor's field make good the loss; goods left for safekeeping, borrowed, or rented are covered case by case. A man who seduces an unbetrothed girl must pay the bride price. Then come three capital crimes, sorcery, bestiality, and sacrifice to other gods, and then the laws that give the chapter its heart: do not oppress the foreigner, widow, or orphan, do not charge the poor interest, and return a poor man's cloak by sunset, "for I am compassionate."

فتح تفسير الإصحاح

Exodus 22 reads like a legal code because it is one, the oldest in the Bible, given to a people who had been slaves a few months earlier and now had to learn to live together. The cases come one after another, each beginning with "if." If a man steals an ox. If a thief is caught breaking in at night. If a fire spreads to a neighbor's grain. If you leave money with a friend and it is stolen from his house. If you borrow a donkey and it dies. The rulings are practical and proportionate: pay back double, or four or five times over, take an oath before the LORD when there are no witnesses, and know that killing an intruder in the dark is self-defense while killing him after sunrise is not. Three capital crimes follow, sorcery, bestiality, and sacrifice to other gods, marking the edges of the covenant. Then the tone changes, and the lawgiver starts to sound like a father. Do not exploit the foreigner; you were foreigners in Egypt. Do not mistreat the widow or the orphan; if they cry to me, I will hear them, and my anger will burn. Do not charge the poor interest. If you take a poor man's cloak as security, give it back before dark, because it is the only blanket he has, and if he cries to me I will hear, for I am compassionate. Ancient law codes from Babylon have rules about oxen and thieves. None of them has God saying that.

مقاطع رئيسية

Exodus 22:1-4 Exodus 22:21-24 Exodus 22:25-27 Exodus 20:22-26 Leviticus 25:35-38 Luke 19:8

Historical and literary context

The chapter is part of the Covenant Code, Exodus 20:22 to 23:33, the oldest collection of Israelite law, given after the Ten Commandments at Sinai. Its "if a man… then" form matches the case law of the ancient Near East, and several of its rules have parallels in the Code of Hammurabi and other Mesopotamian collections, which shows Israel lived in a shared legal world. What sets it apart is its repeated appeal to Israel's own memory, "you yourselves were foreigners in the land of Egypt," and its direct concern for people without protectors. Lending at interest was normal in the ancient world; forbidding it to the poor was not. Zacchaeus's promise to repay fourfold in Luke 19 follows verse 1, and Paul cites verse 28 in Acts 23.

How the chapter unfolds

Verses 1 to 4 cover theft of livestock and the killing of a burglar. Verses 5 and 6 cover damage by grazing animals and by fire. Verses 7 to 15 cover property entrusted to a neighbor, disputed ownership, animals in another's care, and borrowed or hired animals. Verses 16 and 17 cover the seduction of an unbetrothed virgin. Verses 18 to 20 list three capital offenses. Verses 21 to 27 protect the foreign resident, the widow, the orphan, and the poor borrower, with God's own promise to hear their cry. Verses 28 to 31 close with reverence for God and rulers, the offering of firstfruits and firstborn, and the call to be a holy people.

Why this chapter matters

Exodus 22 is where the Bible's concern for the poor first becomes law. The prohibition on interest to the poor shaped Jewish and Christian teaching on usury for three thousand years, the cloak returned by sunset is the classic image of mercy limiting a creditor's rights, and "you were foreigners in Egypt" is the biblical foundation of the ethic of hospitality to immigrants. The chapter's principle of restitution, making the victim whole and then some, rather than imprisonment, has influenced modern ideas of restorative justice. The distinction between killing a night intruder and a daytime one is an early statement of proportionality in self-defense.

Interpretive tension to watch

Verse 18, "You must not allow a sorceress to live," was used to justify witch trials in Europe and America, a history that hangs over the chapter. Verses 18 to 20, and the selling of a penniless thief into servitude in verse 3, raise the broader question of how Christians read Israel's civil law: as binding, as expired with the old covenant, or as a window onto God's priorities whose principles still apply. The seduction law of verses 16 and 17 protects the girl's economic future in its own setting, but reads harshly today. The chapter also mixes property rules, sexual ethics, worship, and welfare without headings, and readers must decide how the parts illuminate each other.

أسئلة لهذا الفصل

The thief repays four or five times what he took. How does restitution differ from punishment, and what does each do for the victim?
God says of the widow and the orphan, "I will surely hear their cry." What does it mean that God takes the side of people without protectors?
The cloak must be returned at sunset even though it was lawfully taken. When should mercy limit a legal right?

Study with context

Use this as a chapter guide, then press deeper into the text itself. The goal is to slow down observation, notice structure, and ask better questions before jumping to conclusions.

أضف للملاحظات

1 Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytče, a zabil by je neb prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče. 2 (Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí. 3 Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své. 4 Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buď vůl, neb osel, buď dobytče ještě živé, dvénásobně navrátí. 5 Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, tím tu škodu nahradí. 6 Vyšel-li by oheň, a chytilo by se trní, a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, to, což shořelo. 7 Kdyby někdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí. 8 Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce, a přisáhne, že nevztáhl ruky své na věc bližního svého. 9 O všelijakou věc, o niž by byla nesnáz, buď o vola neb osla, dobytče neb roucho, pro všelikou věc ztracenou, když by kdo pravil, že to jest: před soudce přijde pře obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bližnímu svému. 10 Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytče a jakékoli hovado, a umřelo by neb ochromělo, neb zajato bylo, že žádný neviděl: 11 Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, že nevztáhl ruky své k věci bližního svého; a přijme jej v tom pán věci té, a onen nebude povinen navraceti. 12 Pakli by krádeží vzato bylo od něho, navrátiti zase má pánu jeho. 13 Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest. 14 Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bližního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase. 15 Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, poněvadž bylo za peníze najaté, a přišlo za mzdu svou. 16 Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, a vezme ji sobě za manželku. 17 Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského. 18 Èarodějnici nedáš živu býti. 19 Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí ať umře. 20 Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude. 21 Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskneš ho; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské. 22 Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete. 23 Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich. 24 A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci. 25 Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš. 26 Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš. 27 Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný. 28 Soudcům nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zlořečiti nebudeš. 29 Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš. 30 Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš. 31 Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.